Když jsme u tohoto druhu zábavy, vy osobně jste chodil rád na maškarní a převlékal se do kostýmů? Jaká byla vaše nejoblíbenější maska?
Vzpomínám si, že na základní škole jsem šel na maškarní jako Robin Hood. Na přípravě kostýmu jsem si dal tehdy hodně záležet. Luk a šípy jsem vyráběl celé prázdniny. Vše bylo plně funkční. Pak dlouho nic a teprve v posledních letech si mě kostýmy opět našly. A sice v rámci našeho čím dál častějšího hraní na rozličně žánrově laděných večírcích. Naposledy jsem hrál na „movie party“ v převleku Supermana. Nadprůměrnou dávku exhibicionismu mám vrozenou, takže převlékání do kostýmů mě většinou baví. K roli frontmana to navíc tak trochu patří.

Na hudební scéně se pohybujete už 23. rokem. Jak se podle vás kapela vyvinula? Co vám za tu dobu udělalo největší radost?
Od našeho prvního koncertu na školní Halloween party 31. 10. 1995 se toho v kapele změnilo mnoho. Třeba já jsem se za tu dobu naučil alespoň trochu hrát a zpívat. A také jsem se naučil, jak to zařídit, aby mě doprovázeli jen ti nejlepší muzikanti široko daleko. Takže z party kamarádů se zájmem o muziku se Bůhví vyvinuli v partu muzikantů se zájmem o kamarádství. Autorsky se ale s básníkem Vojtou Probstem, který stál u zrodu Bůhví, snažíme držet stále stejné nitě. Cizelujeme pouze kvalitu našich veršíků, což se neblaze projevuje na jejich kvantitě. Poetika snad zůstává stejná a nikam se nevyvíjí. Leda snad že stárne spolu s námi. Největší radost mám z naší poslední desky „Trojka“, jejíž přivedení na svět byl takový můj malý soukromý heroický výkon.

Co je podle vás dobrá muzika? Vaše písničky jsou v podstatě takový pelmel všeho možného…
Ano, naše písničky jsou pelmel všech možných žánrů. Dobrá muzika je ale na žánru zcela nezávislá, neboli v každém žánru najdete muziku dobrou a spoustu muziky průměrné a špatné. A je úplně jedno, jak vznešenou nebo pokleslou má ten který žánr reputaci. Myslím, že např. ve vážné nebo jazzové hudbě je dobrá muzika zastoupena stejně malým procentem, jako např. v popu, metalu nebo rapu. Dobrá je podle mě ta muzika, která v sobě obsahuje „poezii“. Mám na mysli poezii v neliterárním smyslu toho slova. Poezii „životní“, o které uvažuje např. můj oblíbený Emanuel Frynta ve svých výkladech nazvaných „Zastřená tvář poezie“. Dobrá muzika totiž nepůsobí jen na náš sluch a běžnou vnímavost, dobrá muzika má zvláštní moc uvést nás do těžko pojmenovatelného stavu pohnutí, kdy se v nás děje cosi jako v železe pod magnetem. Jako by síly v našem těle nabývaly nového rozměru a uspořádání.

Práh vnímání této umělecké sugesce máme ale každý nastaven jinak. Jednak vrozeně, jednak intelektuální kultivovaností nabytou vlastním přičiněním. Většina populace bohužel svou schopnost vnímání „poezie“ zřejmě nekultivuje a do stavu pohnutí ji spolehlivě dokáže uvést jen ta nejsentimentálnější forma uměleckého vyjádření, tedy kýč. Kultivovaný vnímatel je zase odkázán pouze na „dobrou muziku“, kýč ho uráží a irituje. „Nejlepší muzika“ pak obsahuje všechny ingredience, pro každého něco, tedy „dobrou muziku“ a zároveň kýč.

My se snažíme dělat „nejlepší muziku“, což se nám absolutně daří. Zaujali jsme již několik málo jedinců z řad kultivované menšiny i primitivní většiny.

Kde hledáte inspiraci? Jaký je vlastně váš hudební vzor, či idol?
Snažíme se inspirovat u všech umělců, kteří nás svou písňovou tvorbou dokázali uvést do onoho stavu „poezie“. Z českých bych rád jmenoval např. tyto: Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Josef Kainar, Jaromír Nohavica, Zuzana Navarová, Robert Nebřenský, Jarda „Traband“ Svoboda, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Petr Skoumal, Karel Svoboda, Adam Svatoš, Tomáš Belko atd.

Zpíváte, jak se říká hezky česky. Nikdy jste neměli světové ambice? Dnešní doba si to v podstatě žádá…
Světové ambice rozhodně nemáme a žádost doby jsme žádnou nezaznamenali. Zpíváme výhradně česky, neboť toužíme po poezii. A dostat do písně poezii je v rodném jazyce těžké, ale možné. V cizím téměř nemožné. Patříte-li též k té hrstce hledačů životní poezie, zaposlouchejte se do naší tvorby. Možná v ní nějakou objevíte.

Vydali jste tři alba, jak byste je zhodnotil?
Jako Czech World Music byla označována první deska „Akt“ (WIND, 2004). Mísily se na ní vlivy kubánské, balkánské, orientální, ruské i afro-americké hudby. Žánrově ukázněnější bylo druhé album „Hodina“ (EMI, 2007), směřující k pop music. „Trojka“ je směs písní vážných i veselých, epických i lyrických, úderných i něžných, které doufám spojuje náš trochu specifický smysl pro humor v textu a řemeslný nadhled v hudbě. Žánrově se pohybují někde mezi popem a folkem.

Na vaše poslední album Trojka si fanoušci museli počkat skoro deset let. Proč?
Důvodů bylo více. Například absence fanoušků čekajících na novou desku. Pak také možná přehnaná autocenzura výrazně snižující uměleckou potenci. Dále příchod životního období, ve kterém se prioritou stane přikázání: zasaď strom, postav dům, zploď syna! To dá člověku dost zabrat a na nějaké „ejchuchu juchuchu“ nezbývá moc času. A především na to nezbývají peníze.

Máme tu začátek nového roku, je tedy ten správný čas na bilancování… Byl právě uplynulý rok podle vašich představ? Co se vám povedlo a kde vidíte prostor pro zlepšení?
Tento rok mé představy asi i předčil. Tak enormní zájem o naše druhé já, zvané PartyLeaders, jsem nečekal. Díky této monstr-mejdan-mašinérii se povedlo ušetřit nějaké peníze, což nám umožní realizovat další počiny na poli autorské tvorby. Zlepšit by to ale chtělo organizaci času tak, aby nějaký zbýval i na naše vlastní koncerty. V uplynulém roce jsme stihli pouze jeden jediný pražský v Malostranské besedě a pár menších různě po Čechách. Největší událostí na poli mediálním pro nás byla premiéra videoklipu k písni „Silnice“.

Jaké jsou vaše další plány s kapelou Bůhví?
Na jaro chystáme další videoklip, tentokrát k písni „Let balónem“. Chtěli bychom nahrát a vydat nové album a odjet k němu alespoň malou šňůru koncertů. Už teď ale máme téměř všechny pátky a soboty obsazené hraním na svatbách, plesech a firemních večírcích, takže Bůh ví, jak to s Bůhví letos bude. Určitě chceme opět na konci října slavit výročí koncertem v pražské Malostranské besedě a 11. srpna se těšíme k vám na náměstí na In Vino 2018. J

Děkuji za rozhovor.

Lenka Brychtová

The post Rozhovor v Hostivickém měsíčníku first appeared on Martin Hrubý.

HK: Kolik nových písní od Trojky již máte a jsou v podobném duchu?  
MH: „Mám připravených 14 nových písní na novou desku a 5 z nich na koncertě v Besedě zahrajeme. Autorsky jsou podobného ražení jako písně z Trojky, ale aranžérsky bych novou desku chtěl ladit jinak. Líbí se mi zvuk desek Jacka Johnsona a mám v plánu se u něj trochu „inspirovat”.”

HK: Můžete již prozradit nějaké podrobnosti o chystané desce?   
MH: „Teď v létě to chvíli vypadalo, že mi dobré nebe seslalo mecenáše, který měl v úmyslu novou desku zainvestovat. Byl to ale bohužel asi jen přelud, takže budu muset investovat sám. Jenže prodávat auto a chatu se mi zatím moc nechce… Přesto věřím, že začátkem příštího roku začneme s nahráváním. Neznáte náhodou někdo nějakého volného mecenáše umění?”  

HK: Na co jste za těch 22 let existence kapely Bůhví nejvíce hrdý?   
MH: „Nejsem snad ani tak hrdý jako hrubý (smích). Teď vážně – hrdý je možná silné slovo, ale je hezké nemuset se červenat studem při poslechu starých nahrávek. Několik málo takových písní se nám za těch 22 let nahrát, myslím, podařilo. Konkrétně například Než se rozední, Karavany, Návštěva… I kdyby nic jiného, tak za tyhle mi to všechno stálo.”

HK: V kolika písních bude Marta Kloučková hostovat a proč jste si vybral právě ji?    
MH: „Marta je moc pěkná SKETA a navíc je prostě nejlepší! Sólově zazpívá dvě písně, naši Modlitbu a svou vlastní Za oknem, což je žhavá novinka, kterou jsem ještě neslyšel ani já. Pak je v plánu duet Nadosmrti lhář, který se chystám umístit na tu svou slavnou novou desku, a nakonec svým super-vokálem ozdobí refrény ve třech písních z desky aktuální, tedy z Trojky. Už se na Martu moc těším! Naposledy s námi zpívala v Besedě před dvěma lety, takže dávno.”

The post Martin Hrubý s kapelou Bůhví oslaví v Besedě 22. narozeniny first appeared on Martin Hrubý.

Jmenuji se Martin Hrubý a jsem ten typ muzikanta, který si píše texty i melodie a pak je osobně interpretuje. Ke všemu jsem sám sobě i korepetitorem – doprovázím se na hudební nástroj, konkrétně na kytaru. Jedním slovem písničkář, anglicky singer-songwriter. Zpívám však výhradně česky, neboť toužím po poezii. A dostat do písně poezii je v rodném jazyce těžké, ale možné. V cizím téměř nemožné. Patříte-li též k té hrstce hledačů životní poezie, zaposlouchejte se do mé tvorby. Možná v ní nějakou objevíte.

Za pár dní hrajete koncert oslavující 22 let Bůhví. Jak se kapela podle Vás od té doby vyvinula, tedy mimo to, že vystřídala několik členů?

Od našeho prvního koncertu na školní Halloween party 31. 10. 1995 se toho v kapele změnilo mnoho. Třeba já jsem se za tu dobu naučil alespoň trochu hrát a zpívat. A také jsem se naučil, jak to zařídit, aby mě doprovázeli jen ti nejlepší muzikanti široko daleko. Takže z party kamarádů se zájmem o muziku se Bůhví vyvinuli v partu muzikantů se zájmem o kamarádství. Autorsky se ale s básníkem Vojtou Probstem, který stál u zrodu Bůhví, snažíme držet stále stejné nitě. Cizelujeme pouze kvalitu našich veršíků, což se neblaze projevuje na jejich kvantitě. Poetika snad zůstává stejná a nikam se nevyvíjí. Leda snad že stárne spolu s námi.

Jaké máte s Bůhví plány do budoucna?

Naprosto obligátní – vydat v příštím roce další album. Navázat na aktuální desku Trojka, která vyšla přesně před rokem. Mám připravených 14 nových písní a 5 z nich teď na koncertě v Malostranské besedě zahrajeme. Autorsky jsou podobného ražení jako písně z Trojky, ale aranžérsky bych novou desku chtěl ladit jinak. Líbí se mi zvuk desek Jacka Johnsona a mám v plánu se u něj trochu „inspirovat“.

Na svých webových stránkách vybíráte peníze na nové album pomocí tzv. crowd fundingu, vidíte v tomto způsobu sponzoringu budoucnost?

Nevidím. Je to jen jedna z forem propagace. Zázrak se nekoná… Nebo snad znáte nějakého volného mecenáše umění?

Připravujete na koncert v Malostranské besedě něco speciálního?

Ano, speciální hosty. Marta Kloučková (Skety) sólově zazpívá dvě písně, naši Modlitbu a svou vlastní Za oknem, což je žhavá novinka, kterou jsem ještě neslyšel ani já. Pak je v plánu duet Nadosmrti lhář, který se chystám umístit na tu naši slavnou novou desku, a nakonec svým super-vokálem ozdobí refrény ve 3 písních z desky aktuální, tedy z Trojky. Už se na Martu moc těším! Naposledy s námi zpívala v besedě před 2 lety, takže dávno. A druhým speciálním hostem bude kytarový mág Kuba Červinka. S námi v premiéře!

Proč jste pro výroční koncert zvolili právě prostory Malostranské besedy?

Bylo mi čerstvě 15 let a rodiče mě pustili se spolužáky z gymplu poprvé večer na koncert. Šli jsme do Malostranské besedy na Psí vojáky. Natáčeli tam zrovna své album Live I. a II., takže to bylo přesně 8. června 1993. Mezi písněmi jsem řval ze všech sil: „Žiletky! Žiletky!“, abych byl na nahrávce také slyšet. Myslím, že právě tehdy a tam se ve mně zrodila touha založit kapelu, naučit se na něco hrát, zkusit zpívat a třeba také jednou zahrát v Malostranské besedě jako můj idol Filip Topol. Všechny tyto tužby se mi časem povedlo uskutečnit, první koncert mé kapely Bůhví proběhl 31. 10. 1995 na školní Halloween party a v besedě jsme si poprvé zahráli někdy v roce 2003, tuším. Kde jinde to tedy každoročně s kapelou oslavit než v Malostranské, že?

The post Patříte-li též k té hrstce hledačů životní poezie, zaposlouchejte se do mé tvorby first appeared on Martin Hrubý.

Trojka nabízí rovný tucet písniček. Hudbu má na svědomí Martin Hrubý, o texty se podělil s Vojtěchem Probstem. Melodie přináší vstřícné, lehce zapamatovatelné, mnohé se trvale usadí v hlavách posluchačů. Zároveň jsou však nápaditě zaranžované, skvěle pracují s dynamikou a gradací a občas dokáží překvapit. Do studia si Hrubý přizval celou řadu známých muzikantů, což zajišťuje desce velkou barevnost. Kromě kytar zkušený producent Yarda Helešic nápaditě pracoval s dechy (vynikající trombonista Jan Jirucha a trumpetista Karel Pičman), klávesami nebo bicími a vyhrál si i se sbory. Martin Hrubý navíc zpívá velice uvolněně, přirozeně, a i když střídá různé pěvecké polohy, je vždy přesvědčivý a nikdy netlačí na pilu.

Titulní píseň představuje ideální otvírák. Vzdušné, lehké funky plné nadhledu, což platí i o textu, zabývajícím se komplikovanými, ale pevnými vztahy. Jemný jazz se skvělou trubkou a trombónem, silnou, až zlověstnou atmosférou a výrazným refrénem přináší Vlčí píseň, křehce popová Silnice zachycuje životní cestu, o které nikdy nevíte, kam povede a kde skončí. Na zvuku klavíru, příjemném zpěvu Marty Kloučkové a hravém, nápaditém textu je založen vtipný šanson Modlitba. „Panenko Marie, která jsi počala/která jsi počala, aniž bys hřešila/dovol mi hřešit, aniž bych počala…”

K ruské melodice odkazuje další vtipný song s textem ze života Pětiprstý blues, vyvolávající vzpomínky na tvorbu Vysockého či Okudžavy. Klárka propojuje folkovou baladu s country a trampskou náladou, od folku k jazzu se pohybuje lehký, melodicky chytlavý manželský dialog La la la la la. Ten nazpíval Martin Hrubý se svojí ženou Petrou a doufejme, že se nejedná o autentický záznam jejich běžné konverzace. Hravý humor však rozhodně nepostrádá.

Zvážnění nabízí milostná balada Umění milovat, strhující energii a rytmus pak roztančená latina ve skladbě Candy. S Letem balónem přichází první rocková vypalovačka, kterou střídá Villon blues. Jazzová lahůdka přesně zapadající do zakouřeného baru s kořalkou politými ubrusy. O rozloučení se pak postará další rockový kousek, melodická milostná skladba Vprostřed léta.

Texty jednotlivých písniček věrně korespondují s hudbou. Převažují vtipné, veselé, ale nechybějí ani vážnější témata (Vlčí píseň, Silnice, Umění milovat, Vprostřed léta). Většinou v krátkých příbězích, pocitech či poetických obrazech zachycují vztahy mezi mužem a ženou z různých úhlů pohledu, neboť právě pohledy obou pohlaví na lásku, hodnoty či priority se často značně liší. Textům kromě inteligentního humoru a hravosti nechybí nadhled, nápaditá práce s jazykem a mnohdy i více vrstev.

Trojka představuje hodně barevnou desku, která se pohybuje mezi vkusným popem, něžným jazzem, důrazným rockem nebo roztančenou latinou. Ve všech polohách působí přirozeně a autenticky, je vidět, že za novou tvorbou stojí hodně práce. Přesto není upracovaná, upachtěná, naopak přináší příjemnou, pohodovou hudbu. Jsem moc zvědav, jakou cestou se bude ubírat další Martinova tvorba, skladby na Čtyřku jsou prý již hotové.

The post Trojku Martina Hrubého provází inteligentní humor, hravost a nadhled first appeared on Martin Hrubý.

Představte si, že máte několik na první pohled a poslech naprosto nesourodých hudebních žánrů, rozprostřených zcela náhodně mezi patnáct písní. K tomu si přidejte brilantní muzikantské talenty pěti mladých hudebníků a několika hostů. Spolu s inspirací pocházející ze všech koutů světa to všechno dobře promíchejte a dejte na pár dní do studia. Přesným dodržením tohoto postupu vznikne, a to říkám už předem, jedno z nejzajímavějších domácích alb tohoto roku. Tedy za předpokladu, že těmi pěti mladými hudebníky byli členové kapely Bůhví. Ti se spojili za účelem obsažení snad všech vlivů, které lze posbírat a vstřebat, a plody této syntézy dávají ochutnat na desce, která nese název “Akt”. Ta se celá nese v duchu velké otevřenosti skupiny, která se logicky odráží především v jejím repertoáru. Deska začíná folk-rockem, pokračuje ve stylu kubánského Buena Vista Social Clubu, objevují se tu i jazzové motivy, stejně jako balkánský temperament a to vše a ještě mnoho dalšího uzavírá typické, krystalicky čisté blues. Přitom nedochází ke sloučení v jednu přeplácanou hmotu, nýbrž každá píseň si udržuje právě ten nádech, který jí autoři vetkli do vínku, ale hned skladba následující už si hledí jiného stylu. I nejtolerantnější posluchač musí být šíří záběru přinejmenším zaskočen. Byla by však osudová chyba, kdyby jí byl odrazen. Zejména díky perfektním aranžím, melodičnosti písniček, jejich (v tom nejlepším slova smyslu) jednoduchosti a v neposlední řadě díky jejich zcela vyrovnané kvalitě nebudete mít potřebu rozdělovat je podle žánru.To je však jen zlomek důvodů, které dělají toto album tak výjimečným. Na jeho kvalitě se projevily i nesporné skladatelské talenty kapely. Ať už jsou to dominující autoři hudby Ondřej Brzobohatý a Martin Hrubý, skvělý trumpetista Karel Pičman nebo sehraná rytmika ve složení Pavel Trojan – Jaromír Telenský. Písně jsou vystavěny s precizností až nevšední, disponují zdařilou gradací a všechny do jedné navozují zvláštní poetickou atmosféru. Tu dokreslují i texty, na nichž si kapela obzvlášť zakládá, a tvrzení, že texty jsou pro ni stejně důležité jako hudba, tu na rozdíl od mnoha jiných, není jen prázdnou frází. Jsou, stejně jako hudba, nápadité, vtipné a přitom nepostrádají potřebný nadhled. Ač jsem na desce žádné slabé místo nenašel, což je od autorů velmi chvályhodný počin, přece jen jsou tu skladby, které ještě více vybočují směrem nad vysokou kvalitu zbytku alba. Zvláště ty s nádechem kubánské hudby – “Než se rozední”, “Compay Segundo” a “Laila” – tvoří silnou kostru, o níž se opírají další výborné skladby jako “Noc v Bělehradě”, “Země zvedá trávu”, ruská bylina “Slovo o pluku Igorově” či zmiňovaná bluesovka “Mý srdce jak blues”. Poslední je pak velmi originální hříčka “Unisono”. Ovšem i skladby, které jsem nezmínil, určitě stojí za poslech, už třeba kvůli Radoslavu Brzobohatému, který se na jedné z nich podílel svým nezaměnitelným hlasovým fondem.Hudební pestrost kapely Bůhví ani v jedné z písní nezná mezí. Právě jejich nespoutanost dává desce punc originality, a to je v dnešní době třeba zvláště ocenit. Když přidáme skvělou atmosféru a samozřejmě perfektní hudební stránku, nelze před albem “Akt” a jeho tvůrci jinak než smeknout a dovoluji si tvrdit, že toto album se při troše štěstí zapíše mezi ta po všech stránkách úspěšná. Zbývá jen doufat, že si Bůhví vybudují jeho prostřednictvím silnou pozici a z ní nás pak budou zásobovat dalšími podobně skvělými počiny.

Hodnocení alba: 9 / 10

The post Neotřelá hudební směsice ze všech koutů světa first appeared on Martin Hrubý.

V základu pětičlenné formace, jejíž název je odvozen od apokryfního románu Josepha Hellera “Bůh ví”, najdeme vedle již zmíněného piána kytaru v rukou Martina Hrubého, basu pod vládou Pavla Trojana, trubku v ústech Karla Pičmana a bicí pod paličkami Jaromíra Telenského. Co se dá v této sestavě hrát? Vlastně úplně všechno. A Bůhví také hrají úplně všechno. Na svém prvním demu z roku 2002 se prezentovali popovějším jazzíkem s příměsí worldu a na aktuální debutové desce “Akt” už naplno rozvíjejí svůj cit pro kubánské, balkánské a ruské melodie.

Bůhví neinterpretují světové lidové písně ve své původní formě. Vyrážejí na toulky po celém světě a z jednotlivých míst si berou výrazné rytmy, odposlouchávají zákonitosti melodií a jejich náladu. Ve zkušebně pak transformují nové znalosti při tvorbě příjemně znějících melodií. Vzhledem k počtu kultur, které při poslechu cd “Akt”, objevíme, je až s podivem, že všechny skladby působí jednotným dojmem – skladby zaujmou a zároveň zapadají do kontextu. Jelikož nechybí ani tolik potřebné popové pozlátko, není pochyb, že Bůhví mají našlápnuto k širším vrstvám. Naopak těm náročným posluchačům přijdou zajímavější třeba Gothart, kteří ve svém ztvárnění balkánské muziky eliminují škatulku pop.

Oproti dalším konkurentům vynikají Bůhví i po stránce textařské. Nehledali pěvce z orientu, ani se nepokouší napodobovat jazyk ze země, jež je písničky původem, ale píší o sobě, o lidech a událostech kolem. Hlavní textař Martin Hrubý tyto výpovědi metaforicky přenáší do prostředí dalekých krajin a vytváří pohodovou nezatíženou atmosféru, ať jsou jeho slova jakkoli osobní.

Skloubit složky textařské i hudební se nejvíc zadařilo u španělských melodií. Konkrétně pak u skladby “Než se rozední”. Výborný klavírní part je doplněn o bonga, přizvukující trubku a sólo na akustickou kytaru na samotném konci. A pak ten text! Ladně popsané pocity Kubánce prchajícího na jednoduchém voru do Ameriky působí velmi citově a esteticky. Na druhé straně velmi bezprostředně upozorňuje na problémy obyvatel všech totalitních zemí, kteří se pokoušejí opustit svou zem, ať je šance na úspěch sebemenší.

Hodnocení alba: 5 / 7

The post Recenze “Aktu” serveru MusicZone first appeared on Martin Hrubý.

Zlatý hřeb: Hodina
Zní to jako: pop s vlastní tváří

Hodnocení alba: 4 / 7

The post Recenze “Hodiny” časopisu Muzikus first appeared on Martin Hrubý.

Hodnocení alba: 3,5 / 5

The post Recenze “Trojky” časopisu Rock & All first appeared on Martin Hrubý.

Proč to trvalo tak dlouho?

Nejtěžší bylo vymyslet, jak to celé ufinancovat. Písně samotné jsme s Vojtěchem Probstem měli napsané už v roce 2010. Věděl jsem ale, že určitě nechci dělat žádné kompromisy v otázce kvality a zároveň jsem se nechtěl zadlužit. A protože jsem muzikant, rozhodl jsem se na desku vydělat muzikou. Konkrétně hraním k tanci na večírcích všeho druhu – na svatbách, plesech, firemních eventech. Stvořil jsem za tímto účelem kapelu PartyLeaders, která se během několika let stala nejvyhledávanější „zábavovkou“ v Česku.

Takže něco jako Eva a Vašek?

To ani ne, samohrajky nevozíme. Všechno hrajeme živě a minimálně ve 4 muzikantech – zpěv a kytara, klávesy, basa, bicí. Spíš si nás ale firmy objednávají v plné sestavě i se zpěvačkou, saxofonem, trubkou a trombónem. Hrajeme jen to nejlepší, co bylo za posledních 100 let v taneční populární hudbě napsáno, což nás neskutečně baví. Zábavu typu Michal David rozhodně neprovozujeme. Díky PartyLeaders jsem si už zahrál se spoustou špičkových muzikantů, kteří si ze stálého angažmá u největších tuzemských hvězd, občas rádi „odskočí“ zahrát třeba na svatbu. Takže vím, jaké to je mít za zády rytmiku např. od Ewy Farné, Anety Langerové, Lenky Dusilové, nebo hrát s dechaři od Richarda Müllera, Kamila Střihavky či z J.A.R. nebo Vltavy, což je obrovská muzikantská zkušenost a skvělý zážitek. Takže to, že z toho mám i peníze na svou vlastní uměleckou seberealizaci, je tak trochu druhořadé.

A jak bys popsal tu svou vlastní uměleckou seberealizaci? Jaká nová deska „Trojka“ je?

„Trojka“ je směs písní vážných i veselých, epických i lyrických, úderných i něžných. A všechny mají podle mě jedno společné – poetický inteligentní humor v textu a řemeslný nadhled v hudbě. Žánrově se pohybují někde mezi popem a folkem. Až na jednu výjimku je všechny zpívám já. „Modlitbu“ zpívá můj vzácný host, zpěvačka Marta Kloučková. Perlou je pak duet „La la la la la“, k jehož nazpívání se mi podařilo uprosit vlastní manželku Petru.

Kde a s kým jsi desku nahrával?

Nahrávka je dílem hudebního producenta Yardy Helešice. Základ nahrála moje skupina Bůhví ve studiu Svárov. Na desce se kromě již jmenovaných podíleli i vynikající zpěváci Štěpán Janoušek a Petr Ševčík, trumpetista Karel Pičman, trombónista Jan Jirucha a kytarista Josef Štěpánek. Mixoval Risto Sokolovski v Barrandov Sound Music Studiu a masteroval Steve Corrao v Sage Audio v Nashvillu, USA. Grafický design alba je dílem Jiřího Troskova s použitím fotografií Vojtěcha Hurycha.

Jaké máš plány do budoucna? Bude další deska zase až za 9 let?

Doufám, že dřív. Písně na další album už máme s Vojtěchem Probstem napsané, s Yardou Helešicem už na nich pracujeme, s PartyLeaders máme poptávek víc, než se dá stihnout odehrát. Tentokrát to vypadá nadějně. Pokud někoho nadchne „Trojka“, může si hned na mém webu martinhruby.net objednat zajíce v pytli, neboli „Čtyřku“, v předprodeji.  „Držte hlavy vzhůru, podpořte kulturu!“

The post Do třetice všeho dobrého first appeared on Martin Hrubý.

Kmotrem desky se stal herec, textař a kytarista Robert Nebřenský, známý ze skupiny Vltava nebo například Divadla Sklep. Jako speciální host vystoupil producent Trojky muzikant Yarda Helesic.

Bůhví mají na kontě tři desky, z nichž každá je jiná. První demo nahrávky byly převážně folkové. Následně na první desce Akt se mísily vlivy kubánské, balkánské, orientální, ruské i afro-americké hudby a byla označována jako Czech World Music. Druhé album Hodina pak směřovalo k popu a třetí deska Trojka? Vznikala devět let, je dospělejší a svobodně rozkročená mezi popem a folkem.

Kapela Bůhví vznikla v roce 1995 na gymnáziu Přípotoční z popudu muzikanta Martina Hrubého. Dvorním textařem kapely se stal jeho spolužák Vojtěch Probst. Jako autorská dvojice spolu fungují dodnes a repertoár kapely stojí na jejich společné tvorbě. V minulosti autorsky přispívali Ondřej Brzobohatý a Pavel Trojan.

Dnes kapela hraje v sestavě Martin Hrubý (kytara, zpěv), Petr Ševčík (kytara, zpěv), Viktor Kracik (klávesy) a Tomáš Makovský (bicí, zpěv).

The post Do třetice Trojka: Kapela Bůhví vydala novou desku. Pokřtila ji v Malostranské besedě v Praze first appeared on Martin Hrubý.